Škála úspěšných zimních nástrah opravdu není široká. Zcela vyloučit můžeme nástrahy ovocného původu – ty nechme teplému létu. Rovněž tvrdší částice (kousky brambor, kukuřice, pšenice atd.) budou většinou mimo hru, čímž se celkem rychle dostáváme k nástrahám, které v zimě dokáží zabodovat. Jedná se v podstatě o dvě skupiny (jak mimo jiné před několika týdny prokázala i anketa Chytej.cz), z nichž každá je zcela jiná.

Do té první patří měkké pečivo jako rohlík, houska (nebo chléb), do druhé pak nástrahy živé – především hnojní, či tzv. kalifornské žížaly.

 Asi nejoblíbenější zimní nástrahou plavačkářů je rohlík ve všech svých modifikacích. Nejčastěji se na háček nastražuje část kůrky se střídkou, vyloupnutá přímo u vody z čerstvého rohlíku, nebo doma připravené kostičky pařeného rohlíky (housky). Také samotná střídka se používá, když se jen palcem a ukazováčkem lehce přimáčkne k háčku, kam byla napíchnuta. Těch variací ale pochopitelně může být více, to už záleží na každém z nás.

Při lovu s kousky rohlíku (housky) je třeba vždy počítat s tím, že pečivo tohoto druhu nasákne vodu jako houba a na háčku brzy zvětší svůj objem. To je důležité vědět kvůli volbě velikosti háčku – při používání těch zcela nejmenších by se nám totiž mohlo stát, že nám co chvíli bude nasáklá nástraha z háčku padat, nebo že nedokážeme zaseknout rybu.

Na ledových řekách nasazujeme rohlík v nejhlubších místech s klidně tažnou až stojatou vodou, nebo v hlubších místech s členitým dnem a jámami ve dně. Prostě ho jen necháme velmi pomalu šoulat po dně, chvílemi ho nadržujeme. Tady můžeme ulovit nejen nádherné plotice přes 30 cm, jimž zima dodala přitažlivě namodralého lesku na hřbetě, ale i bojovné tlouště, ostroretky či pěkné cejny, pokud zrovna nastala mírná obleva. Překvapit nás zde mohou, a každý rok to kolem sebe tu a tam vidím, i kapři či menší parmy. Vždy ale pamatujeme na to, že ryby jsou pasivní a krmí se jen krátkou část dne. Jestliže náš známý před obědem na jednom místě vytáhl na rohlík několik pěkných plotic, tak my zde o dvě hodiny později můžeme se stejnou nástrahou zcela vyhořet. Mimochodem, rohlík (housku) jako zimní jedničku u nás preferuje téměř 38% rybářů.

Prakticky stejně početná skupina rybářů, a k té se hlásím i já, však v zimě na začátku roku dává přednost žížalám. S žížalami (osobně před hnojáčky upřednostňuji tzv. kalifornské, jež jsou pevnější, odolnější a objemnější) chytám na trochu jiných místech než s pečivem, což je ale dané tím, že se soustředím hlavně na tlouště a okouny. A tak si vyhledávám vracáky u zarostlých a podemletých břehů, chytám v blízkosti křovisek či smáčených korun stromů, nenechám si ujít rozčísnutý proud za balvanem apod. Mnoho tloušťů a okounů nachytám v zimě nedaleko břehu, nebo v jámách pod jezy. U žížal není bezpodmínečně nutné, aby se pomalu šoulaly po dně (to jen pokud chceme zaujmout plotici nebo cejna), klidně můžeme hloubku nastavit tak, aby se vznášely pět až deset centimetrů nade dnem.

Podle mých zkušeností to vyhovuje zejména středním a větším tloušťům (od 30 cm), kteří dokáží na takto předloženou nástrahu zaútočit až nečekaně razantně. Okouni naopak dávají přednost žížalám servírovaným těsně u dna, či přímo na dně.

Žížala však dokáže k záběru přemluvit i plotice, hlavně ty větší, dále cejny všech velikostí a ostatní druhy ryb. Není žádnou výjimkou, že i štičí „kudly”. Mimochodem, vloni při výrazné oblevě na samém začátku února jsem chytil i malého úhoře.

A co další nástrahy? Bílé červy, pro které se v anketě Chytej.cz vyslovilo rovných 20% rybářů, používám jen tehdy, pokud teplota vzduchu neklesá pod 5°C, přičemž voda by měla mít alespoň 3°C. Při teplotách kolem nuly se totiž tato jinak výtečná proteinová nástraha stává nehybnou, čímž přichází o svou přitažlivost. S pomocí proudu a občasným potáhnutím však je možné s ní lovit.

Solidní pověst si z minulosti do dnešní doby přinesly drůbeží střívka, do nichž si rádi zobli především tloušti. U této nástrahy je však problém s jejím sháněním. Zatímco rohlík si koupíte v kterékoliv prodejně potravin zhruba za korunu, zatímco žížaly si dnes koupíte prakticky v každé prodejně rybářských potřeb, tak drůbeží střívka ve městech seženete jen stěží. A to je asi ten hlavní důvod, proč drůbeží střívka postupně vyklízejí své pozice u zimních řek.

Spíše řídce v zimě sáhnu i po poloměkkém sýru, na který se za určitých podmínek dají ulovit tloušti, plotice a jeseni. Obvykle menší jedinci, ale našinec si alespoň zachytá. Stačí jen takovým sýrem „oblemcat” háček a je to. Jeho aroma už ve vodě udělá své... Také chléb má své dny a dokáže zabodovat (opět plotice a tloušť, ale i jesen). Jinak ale, a to prokázala i zmíněná anketa na Chytej.cz, už více úspěšných zimních nástrah není. Dokonce ani patentky se v onom průzkumu neumístily.

Zdroj: Chytej.cz